Nesnesitelná lehkost bytí/BITí/bLití

Stalo se to v podvečer 25. února 2020 v Plzni na NÁMĚSTÍ REPUBLIKY v zázemí pódia u veřejného shromáždění ŠTAFETA PRO DEMOKRACII, kdy jsem tuhle slovní hříčku a snad i hřích vůči dílu Milana Kundery napsal na karton a ukázal Mikulášovi Minářovi s tím, že bych to rád na pódiu vysvětlil, jak se:

1. NESNESITELNÁ LEHKOSTI BYTÍ od 60. let 20. století ( jak o ní v exilu psal Milan Kundera ve svém románu vydaném v letech 1984 francouzsky / 1985 česky v exilu u Škvoreckého / 2006 v brněnském Atlantisu u nás ) může změnit i po dvou světových válkách už od 20. let v SSSR, od nástupu fašizmu a nacizmu v Evropě a u nás od 25. února 1948 na

2. NESNESITELNOU LEHKOSTI BITÍ ( na které se paradoxně i Milan Kundera jako student podílel, když 14. března 1950 na policejní služebně v Dejvicích udal Miroslava Dvořáčka, který sice unikl trestu smrti, ale skoro čtrnáct let věznění včetně pracovního tábora v Příbrami u něj vedlo také k emigraci do Švédska ), která se přes totalitu od sametové revoluce a divokých devadesátek dostala k

3. NESNESITELNÉ LEHKOSTI BLITÍ alias Z.VRACENÍ se k minulosti přes nesnesitelnou přítomnost ke Z.VRÁCENÉ lehké budoucnosti, která nás čekala v pandemickém roce 2020

BohuŽEL, nebo možná náhodoDÍKY jsem se na pódium nedostal, neboť začalo dosti hustě pršet a tak sotva Anatol Svahilec odrecitoval svůj SLAM, bylo shromáždění ukončeno a já tak mohu svou esej o5 ( viz blog ze září 2020 - Nesnesitelná lehkost BLITÍ = Strike #MondaysForFUTURE ) rozepsat tak, abych nahrazení tvrdé litery Y přes měkké I po lákavé vložení litery L vysvětlil po 6 letech úvah, událostí, parafrází ( vzhledem k dílu Milana Kundery ) a paradigmat ( vzhledem k rozvoji sociálních sítí a umělé inteligence ) do své..bytné eseje.

Ne/snesitelná lehkost/tíže bytí

Kniha NESNESITELNÁ LEHKOST BYTÍ je plná úvah, které se prolínají s dějem dvou mileneckých párů. Vedle lehkosti ( v sexuálním a uměleckém pojetí vztahů milenců ) a tíže (ve filozofických polemikách Kundery a např. Nietzschova Věčného návratu ) bytí se Milan Kundera v románu vyjadřuje k tématu KÝČE :

„Ve chvíli, kdy je kýč rozpoznán jako lež, ocitá se v kontextu ne-kýče. Ztrácí tak svou autoritativní moc a je dojemný jako každá lidská slabost. Neboť nikdo z nás není nadčlověk, aby docela unikl kýči. I kdybychom jím sebevíc opovrhovali, kýč patří k lidskému údělu.“

Což velice dobře před více jak 40 roky prorokuje úspěch KÝČE Andreje Babiše v politice, tedy zvláště jeho vítězství v parlamentbních volbách v říjnu 2025, a jeho popularitu zejména mezi jeho voliči jako předsedy vlády v roce 2026, kterému jeho prolháná minulost i politika dokázala v kontextu ne-kýče přinést nejlepší volební výsledek od Sametové revoluce. Touto parafrází KÝČE v politice je IMHO ( tedy dle mého skromného názoru ) šílený populismus, kde se nejlepším artiklem stává STRACH a jeho mediální a především sociálně síťové zobchodování. V případě Tomia Okamury je výsledkem jeho strašného šmejdství populismu - alias politickým marketingem založeným na strachu - získání vytoužené pozice předsedy poslanecké sněmovny, a to díky uzavření koalice vzájemného nevydání jeho strany SPD a vítězného hnutí ANO s arogantními sobci tedy MOTORISTY SOBĚ. Raději opustím tuto po(b)litickou parafrázi KÝČE a vrátím se k historickým frázím a dalším fázím nesnesitelné lehkosti ...

Nesnesitelná lehkost bití

Tou frází mám na mysli BANALITU ZLA, o kterou Hannah Arendt opřela svou filozofii respektive politickou teorii např. v jejím PŮVODU TOTALITARISMU, a která je esencí a zdrojem NESNESITELNÉ LEHKOSTI vraždění, zabíjení, mučení, mrzačení, trápení, týrání, zraňování, ubližování, ponižování, šikanování, pomlouvání, dehonestace, … zkrátka BITÍ. Jako by nestačili dvě světové války ve 20. století – které se stovkou miliónů obětí dohnali světové společenství k VŠEOBECNÉ DEKLARACI LIDSKÝCH PRÁV, aby díky Hannah Arendt a procesu s Adolfem Eichmannem v Jeruzalémě dospěla do LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD, jež je základem ÚSTAV snad všech států, zvláště těch „demokratických“ – tak se přes studenou a následně hybridní válku dostal civilizovaný svět až ke III. SVĚTOVÉ VÁLCE! Jako by aforismus George Santayany „Ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k jejímu opakování“ měl tak hořce připomenout, že i 21. století bude spojeno s NESNESITELNOU LEHKOSTÍ BITÍ od 11. září 2001 ve válkách poti terorismu v Afgánistánu a Iráku, anexi ukrajinského Krymu Ruskou federací v roce 2014 až k invazi Ruska na Ukrajinu 2022, ještě předtím Rusko vtrhlo do Gruzie 2008, podruhé do Čečny 2009, intervenovalo v Sýrii 2015, kde byla občanská válka, v roce 2014 tam vznikl Islámský stát, který si stejně jako islámský režim v Íránu v lednu 2026 tak krutě vychutnával NESNESITELNOU LEHKOST BITÍ.

Nesnesitelná lehkost blití

„Doba je neklidná a touha na splátku – toť láska pod knutou a smrt je poslem lásky – smrt s dýkou vetknutou do knížky pod obrázky …“ tak poeticky a pravdivě pěl Karel Kryl v roce 1969 na albu RAKOVINA o NESNESITELNÉ LEHKOSTI BLITÍ, která v knize xichtů, přátelství a pomluv dává tolik prostoru LŽI A NENÁVISTI. A není to jen doménou soci(an)álních sítí, ale už každé po(b)litické debaty, diskuze, fóra … , kde se z vracení k minulosti stává moMENTÁLNÍ ZVRACENÍ všude tam, kde se objeví PRAVDA A LÁSKA. Můj rozum a cit nedokáže strávit všechny ty verbální zvrácenosti, výkřiky, výkaly a zvratky, a asi i proto je jich tolik replikovaných a trollích, že to do.nutí v masivnímu z.vracení v nekonečné smyčce – jež tak přetěžuje veřejný prostor a komunikační proces.ory. Velmi trefně a výstižně popsal takový stav J.H.Krchovský:

Všichni jsou zákeřná hladová klíšťata
a jsou na svých prdelích vzájemě přisáta.
A když se poslední na první zavěsí,
tak z jeho prdele vlastní krev saje si!

Přitom soucit, pochopení, porozumění, tolerance, empatie … jsou tak dobré a léčivé atributy humanity, lidství, pravdy a lásky, že není divu – když se skoro 300.000 lidí dobrovolně a s respektem k sobě navZÁJEM sejde na jednom místě, aby se osobně přesvědčili, že ta NESNESITELNÁ LEHKOST BLITÍ ve vituálním a medi(an)álním prostoru je pouze nanaplněná touha na splátku v této neklidné době. Kdyby na některé vletné LETNÉ byla příležitost připomenout celý text Krylovo písně TAK JENOM POJISTIT, určitě bych doplnil tyto verše:

S úsměvem mudrce si vlastní kapsu plnit! (třeba jako Babiš)
Dát ruku na srdce a jako had se vlnit! (třeba jako Okamura)
Rozmlouvat o právu a bezprávím se živit! (třeba jako Rajchl)

PS: anebo bych raději v naději, že PRAVDA A LÁSKA ZVÍTĚZÍ dal tuto vlastní píseň:

Když svou PRAVDU dávám, tak věřím, že mě nezradíš.
Každý boj předem vzdávám, abych neublížil – no tím spíš:
Čím jsem si vědom, a co právě vím, co jsem poznal, i o čem právě sním,
nechci ublížit blízkým i vzdáleným tím, že svůj život položím:
Na oltář každé lidské pýchy, na konto lakoty a hříchy,
které dovedou přes LEŽ a NENÁVIST jenom ublížit!

Když svou LÁSKU dávám, tak věřím, že mě neraníš.
Každou válku předem vzdávám, abych Tě neranil – no tím spíš:
Čím jsem si vědom, a co právě vím, co jsem poznal,
i o čem právě sním, nechci ublížit blízkým i vzdáleným tím, že svůj život položím:
Jako oběť zcela zbytečnou, jako mysl prázdnou a netečnou,
jako srdce z ledu, či kamene ať už nikdo nikdy nezapomene:
že PRAVDA a LÁSKA jednou zvítězí!
Až PRAVDA a LÁSKA konečně zvítězí …

kterou jsem přes nesnesitelnou lehkost blití na mou e.migraci do uprchlických táborů v Řecku před pandemií koronaviru složil, hrál všude, kde má naděje začala umírat a dokonce i nahrál při svém návratu z druhé e.migrace z ostrova Sicílie.

( napsáno pro CENU TOMA STOPPARDA )